Počátky rodu spadají pravděpodobně do 11. století, posloupnost je však prokázaná až od Pankráce z Ditrichštejna, který v roce 1492 bojoval s Turky. Adam z Ditrichštejna působil ve službách tří císařů, získal panství Mikulov a založil mikulovskou rodovou větev. Jeho syn František Serafínský, kardinál a olomoucký biskup, podporoval kláštery, vystupoval proti nekatolíkům a za třicetileté války chránil Moravu před drancováním. Jeho rozsáhlé majetky přešly na synovce Maxmiliána, který byl v roce 1631 povýšen do knížecího stavu. Ditrichštejnové zdědili majetky i se jmény a erby rodu Pruskovských a rodu Leslie. Dále vlastnili například Boskovice a Lipník nad Bečvou. Poslední mužský příslušník rodu, Mořic Jan Nepomuk, zemřel v roce 1864. Ohromný Ditrichštejnský majetek si rozdělily čtyři dcery jeho synovce Josefa. Dědictví jména, erbu a titulů Ditrichštejnů potvrdil císař v roce 1869 manželovi jedné z nich, Alexandrovi Mensdorff-Pouilly.